Představy o tom, že česká kuchyně je založena na knedlíkách, omáčkách zahušťovaných moukou, jsou možná zakořeněny v našich historických kuchařkách. Ale opak je pravdou. Možná neznalí turisté, kteří si v restauracích objednávají typická česká jídla – svíčkovou a rajskou omáčku s houskovými knedlíky ozdobené kopečkem smetany či šlehačky, odjíždějí o několik kil těžší a vyprávějí doma o české kuchyni, po které se jim přitížilo.

Česká kuchyně není jen o knedlíkách

Není divu, že se mnohým, kdo se naládují svíčkovou se šesti a zapijí to dvěma dvanáctkami, přitíží, od stolu se sotva odvalí na gauč a musí si dát šlofíka. Co potom mají dělat turisté, kteří po takovém vydatném obědě musejí oběhávat památky či cestovat s průvodcem na hrady a zámky, zdolávat kopce a návštěvnické okruhy českých pamětihodností. Kdo si dává takovou českou klasiku, musí s rozmyslem. Není třeba se pouštět do těžkých masitých jídel se smetanovými omáčkami. Vždyť zvláště v letním období se lze občerstvit výtečnými polévkami, jimiž česká kuchyně oplývá. Houbovka, bramboračka, česnečka, kuřecí a hovězí vývar s topinkou nebo tmavým chlebem korunované lehčím zákuskem pro polední občerstvení stačí.

Česká kuchyně je proslulá i studenými saláty – míchanými, zelnými, rajčatovými – se sladkokyselou nebo s odlehčenou jogurtovou zálivkou. Přestože v tuzemsku vládnou cukrárnám a výrobnám zákusků zruční cukráři, již dokážou vykouzlit výtvory, nad nimiž se každému sbíhají sliny, ani zde není nutné se přecpávat šlehačkovými, máslovými a čokoládovými dortíky. Vždyť jablečné či tvarohové záviny, palačinky, ovocné saláty i rybízové koláče, stejně jako malinové a borůvkové poháry jsou dietnější variantou sladké české kuchyně. Pozvěte turisty tam, kde poznají jiné chutě než knedlíky.